Galerie - výtvarník, detail

Narozen 27.6.1961 ve Zlíně.
Studoval v letech 1976 - 1980 na Střední umělecko-průmyslové škole v Uherském Hradišti a v letech 1987 - 1993 na Akademii výtvarných umění v Praze figurální, krajinářskou a monumentální malbu u profesorů J. Ptáčka, B. Dlouhého a F. Hodonského.

Literatura

Na počátku své tvorby maluje malíř zátiší, která jsou inspirovaná prostorem jeho ateliéru. Fascinuje ho rozmanitost tvarů předmětů a jejich barevnost. Vytváří realistická zátiší, později předměty abstrahuje a řeší výtvarnou problematiku interiéru a exteriéru. Je ovlivněn abstraktním expresionismem, maluje energickými tahy štětce a je mu blízká kontrastní barevnost.

Cyklus Znamení - V malířském pojetí dochází k odbourání hranic mezi interiérem a exteriérem a barevný prostor je nezávislý na skutečnosti. Harmonie tvarů je odlehčena prosvítajícím světlem a obrazy mají už abstraktní výraz. Malíř se někdy inspiruje Biblickými náměty, například stvoření vesmíru a země, poselství světla atd., které volně malířsky zpracovává. Dochází ke zjednodušení barevnosti i tvaru, vynikají základní výtvarné prvky - světlo a stín, kontrasty klidných a dynamických ploch a štětcový rukopis. V závěrečných obrazech tohoto cyklu se symbolické náměty rozvíjejí v prostoru abstraktní krajiny. Dominantní jsou zjednodušené tvary a jednolitá barevnost, kterou prosvítá zvláštní tajemné světlo. Jsou to obrazy velkých formátů, olejomalby na plátně.

Cyklus metamorfózy krajiny - Malíř se inspiruje pouze krajinou,vnímá její proměny světelné i prostorové, rozmanitost útvarů a jejich vzájemné vztahy. Vizuální vjemy vycházejí z vnímání prostoru kopců, lesů, větru a světla, mraků a chvějivosti vody. Prožívání dojmů a vzpomínky spojené s fantazií jsou východiskem k tvorbě. Barevnost jeho obrazů je oproštěná od vizuální skutečnosti. Je subjektivním rozvíjením vizuálních vjemů, barevných vztahů a výrazem emocí. Barva má hlavně emocionální účinek. Barevné plochy a jejich kontrasty a neklidné linie vytvářejí subjektivní prostor, který je jako v předchozím cyklu odlehčen prozařujícím světlem.
Malíř má zálibu ve slučování neslučitelných prvků - kontrastu pohybu a klidu, světla a stínu. Na jednom obraze se střídá neklid dynamických linií a vyrovnání barevných ploch. Spojením těchto výrazových prostředků vzniká působivá harmonie, která je odrazem malířova nitra.